Historie Barcelony sahá až do třetího století před naším letopočtem. V této době se datuje její založení kartaginským generálem, který nesl jméno Hamilkar Barkas. Název města byl odvozen z jeho jména a nazývalo se Barcino. Psal se rok 218 před naším letopočtem a město bylo obsazeno Římany, což nemělo na poloostrově nikterak velký význam. V té době bylo hlavní město provincie vzdálené více jak sto kilometrů jižně a jmenovalo se Tarraco, dnes jej můžete znát pod názvem Tarragona. Po pádu Římské říše bylo město Barcino v rukách Visigótů. Následně bylo v osmém století našeho letopočtu dobyto maurským vojevůdcem Almanazorem, který Barcelonu neměl v rukou dlouho. Následně se totiž nejen Barcelony, ale i celého Katalánska zmocnil franský král a také první středověký římský císař Karel Veliký. Z devátého století by stál za zmínku určitě Wilfred el Pelo neboli Vlasatý, který se stal prvním císařem Barcelony.
Během následujících let se Barcelona rozvíjela, začaly se na území města stavět staré římské hradby, které můžete na několika místech ještě dnes vidět. V roce 1137 si barcelonský hrabě Ramón Bereguer IV. vzal za svou ženu princeznu jménem Petronila, jejíž otec Ramiro byl aragonský král. Ramón se stal králem a Barcelona se zároveň stala hlavním městem aragonsko-katalánského království. Království v té době zabíralo téměř polovinu území dnešního Španělska. Po Ramónovi získal trůn Jaime I., který k území ještě připojil Valencii a také Baleárské ostrovy ležící ve Středozemním moři. Barcelona se tím stala významným městem, které mělo vliv na obchod a také politiku v celém Středomoří. Následně bylo k území připsané i království Sicílie. V roce 1468 se Ferdinand II. Aragonský oženil s Isabelou I. Kastilskou, čímž vzniklo španělské království. Pár let nato začala Barcelona ztrácet svůj obchodní a politický význam.
V roce 1492 byla objevena Amerika a poslední Arabové byli z poloostrova vyhnáni. Začátkem 16. století se hlavním městem stal Madrid. Nový rozkvět zažívá Barcelona až koncem 19. století, a to díky rozvíjejícímu se průmyslu. Důsledkem bohatnutí šlechty a podnikatelů byla provedena takzvaná renaixenca. Šlo o barcelonsko-katalánské obrození, přičemž byly na místa starověkých hradeb postaveny nové a moderní čtvrtě. Významných architektem se stal Antonio Gaudí, jenž stavěl opusy, a město pořádalo dvakrát Světovou výstavu. Hned nato se začala rozvíjet kultura, literatura, divadlo a pozadu nezůstávala ani hudba. Katalánská republika byla vyhlášena v roce 1931, avšak pět let nato se vlády ujímá generál Francesco Franco a jeho fašismus. Barcelona byla jeho vojsky dobyta v roce 1939 a tehdejší prezident nesoucí jméno Lluís Companys utekl do exilu do Francie. Demokracie nejen v Barceloně, ale na celém Pyrenejském poloostrově nastala v roce 1975. Pro město se stal rok 1992 velmi významným, protože se zde pořádaly olympijské hry, na nichž hymnu „Barcelona“ zazpíval Freddie Mercury a Monserat Caballé.