Miláno – latinsky řečené Mediolanum má svůj název odvozený pravděpodobně z keltštiny a znamená „město uprostřed roviny“. Historie města sahá do 5. století př. n. l., kdy bylo sídlištěm keltských Insubrů než ho v roce 222 př. n. l. dobyli Římané. V roce 293 za vlády císaře Diokleciána se stalo Miláno hlavním městem západní Římské říše. V roce 402 bylo město obléháno kmenem Vizigótů, od té doby bylo ještě několikrát dobyto a zničeno. Název oblasti Lombardie je odvozen od útoku Langobardy v roce 539. V roce 774 připojil Karel Veliký město ke své říši.
Roku 1162 bylo Miláno dobyto a vydrancováno císařem Fridrichem I. Barbarossou za pomoci knížete Vladislava II. Město bylo však brzo obnoveno a od roku 1184 mu vládl rod Visconti a poté rod Sforza. V té době bylo Miláno jedním z center italské renesance a také nejvýznamnějším a nejjednotnějším státem na poloostrově.
V roce 1515 bylo město dobyto francouzským králem Františkem I., o 10 let později také Karlem V. a Miláno ovládli španělští Habsburkové. V 18. století začal stoupat význam Milána coby centra opery. Roku 1796 bylo město dobyto císařem Napoleonem, ten ho také povýšil na hlavní město Italského království. Po pádu Napoleona v roce 1815 bylo na nějaký čas Lombardsko navráceno Rakousku, roku 1848 po porážce u Solferina však Miláno připadlo nově se sjednocující Itálii a začalo aspirovat na centrum národního průmyslu, financí a železniční dopravy. V roce 1919 založil v Miláně Mussolini fašistické hnutí a tady byl také v roce 1945 popraven.
Historie významných milánských památek
Basilica di Sant´ Ambroggio (Bazilika svatého Ambrože) – románská bazilika z roku 379, od té doby byla několikrát přestavena.
Castello Sforzesco (Zámek Sforzesco ) – hrad postavený v polovině 15. stoletím vládcem Francescem Sforzou.
Duomo (Dóm) – stavba této gotické katedrály byla zahájena v roce 1386 za vévody Giana Galeazza Viscontiho a její výstavba pokračovala až do roku 1510. V roce 1805 za vlády Napoleona bylo navíc její průčelí přestavěno.
Galleria Vittorio Emanuele II (Galerie Viktora Emanuela II) – projekt obchodní pasáže známé také jako II Salotto di Milano (Milánský salon) navrhl v roce 1865 architekt Giuseppe Mengoni. Otevřena byla v roce 1875, bohužel rok předtím se při její výstavbě zabil sám její tvůrce Mengoni.
Pinacoteca Ambrosiana (Obrazárna Ambrosiana) – galerie obrazů a soch ze 17. století a první veřejná knihovna v kontinentální Evropě z 15. století, exponáty jsou z pozůstalosti kardinála Federica Borromea.
Santa Maria presso San Satiro – renesanční chrám z 15. století postavený na základech kostela z 9. století.
Santa Maria delle Grazia – jeden z nejznámějších milánských kostelů z 15. století, uvnitř se nachází da Vinciho freska Poslední večeře.
Teatro alla Scala (Divadlo La Scala) – tato neoklasicistní budova opery byla vystavena v roce 1778 za císařovny Marie Terezie.