Historie Berlína

Berlín, hlavní město Německa, nabízí svým návštěvníkům krátkou, ale přesto bohatou historii. Berlín nepatří k tak starým městům, jako je například Paříž nebo Vídeň, ale i přesto se řadí mezi nejvíce navštěvovaná evropská města. Berlín nebyl založen Římany a k překvapení některých z vás je i mladší než Praha. V oblasti, kde se dnes město rozkládá, sídlili nejdříve Slované a v 10. století zde docházelo ke germánské kolonizaci a vznikaly zde první ne moc velké osady.  Samotný vznik Berlína však nelze určit přesně. Kolem řeky Sprévy vzniklo takzvané dvouměstí Berlín a Kölln. První dochované zmínky o Berlínu pochází z roku 1244. Berlín ležící na výhodném obchodním místě se neustále rozvíjí a ke spojení již zmíněného dvouměstí došlo v roce 1307, přičemž berlínští obyvatelé mají větší váhu v oblasti rozhodování. Pod nadvládou rodu Hohenzollernů došlo k zesílení významu dvouměstí a rod z něj v roce 1486 prostřednictvím kurfiřta Jana Cicera udělal sídlo knížectví.

Během období knížectví se Berlín začal zvětšovat a v celém Německu nabral velký význam, ke kterému pomohla i přítomnost francouzských hugenotů, kteří prchali v 17. století z Francie. Berlín se tak stal evangelickým městem, kde karlismus hrál velkou marginální roli. V roce 1701 byl kurfiřt Fridrich Vilém korunován na krále v Prusích a Berlín se tak stal hlavním městem celého království. I přes svou rozlohu a význam nepatří Berlín na úroveň metropolí, jako je Paříž či Vídeň, avšak stavby na území města jsou a byly vždy impozantní. Lidé, kteří žili nedaleko těchto staveb, se potýkali se ztíženými podmínkami, přičemž někteří neměli přístup k vodě, bylo zde nedostatečné dláždění a odpad se vléval do struh. Kanalizace se začala budovat až v roce 1873.

Za doby císařství vzrostl počet obyvatel z osmi set z roku 1871 tisíc na 2 miliony lidí v roce 1912. Určitou část zaujímali přistěhovalci z evangelického východu. 40 % obyvatelstva tvořili Berlíňané v roce 1907. Podle ústavy pocházející z 30. května 1849 volilo na území Pruska i Berlína podle většinového systému, přičemž bylo voličstvo rozděleno do tří tříd. První třídu tvořilo 4,7 % obyvatelstva a jednalo se o plátce nejvyšších daní, podnikatele a továrníky. Druhá střída byla sestavena z 12,6 % obyvatelstva a třetí třídu zaujímalo 82,6 % obyvatel. Tento stav přetrval až do roku 1918.

Tvrdou ranou byl Berlín zasažen důsledkem první světové války, protože od 31. července 1914 se Berlín stal místem trvalého obležení. Původně se předpokládala rychlá válka, která však nabyla dlouhého trvání. Berlín se v roce 1915 stal prvním městem, kde se vydávali lístky na chleba. Jakmile se zhroutilo císařství Německa, v Berlíně vypukly nepokoje, jak v politické, tak i sociální oblasti.

Německým kancléřem se stal v roce 1933 Adolf Hitler a rok nato se stal i presidentem, přičemž obě funkce spojil v jednu. I přesto, že Hitler neměl Berlín rád, chtěl jej nechat přestavit na monumentální nacistické hlavní město, takzvanou Germánii. Jeho dvorní architekt Albert Speer podal návrh na přestavbu města, jehož centrem se měl stát Velký dóm na náměstí Adolfa Hitlera dominující výškou 230 metrů. Na Berlínu se nejvíce podepsala druhá světová válka, která byla vyvolána nacistickým Německem. Berlín byl rozdělen na západní a východní zónu, přičemž východní část se stala hlavním městem Německé demokratické republiky. Západní spojenci se však nechtěli stát součástí NSR, ale souhlasili s uplatňováním stejných postojů. V roce 1961 byla postavena zeď kolem Západního Berlína o délce 165 km, která rozděluje město na dva odlišné světy. Rozdělení včetně kanalizace a hromadné dopravy přetrvalo až do listopadu 1989. Hranice byly otevřeny 9. listopadu 1989.

  • Share/Bookmark